Pirohy z listového těsta jsou sázkou na jistotu, když potřebuji něco dobrého a jednoduchého nejen k vínu. Obvykle je plním špenátovou směsí, ale rodina si stěžuje, že jsem už monotematická, tak jsem tentokrát zapojila fantazii dle hesla „co dům a zahrada daly“. Můj syn miluje vše, co alespoň trochu voní masem, a tak jsem upekla pirohy plněné kuřecím masem a balkánským sýrem. Úspěch byl na světě a nakonec jsem musela pirohy schovat, aby vůbec něco zbylo k vínu. Tady je recept:
Nápad na sobotní oběd jsem tentokrát našla v Billa magazínu. Z pracovních důvodů jsem ho začala zkoumat trochu pečlivěji a zjistila jsem, že to je docela dobrá inspirace.
Jetelíček je naše oblíbené cukroví, kterým začínám šňůru předvánočního pečení.
Vánoce se blíží a i já letos měla snahu upéci alespoň jeden druh cukroví. Můj nejoblíbenější je právě na linecké cukroví. Je starý několik generací a pochází z Jižních čech. Nechci se chvástat, ale upřímně - lepší jsem zatím nejedla! A protože jsem ve finále na vykrajování neměla čas, nacpala jsem těsto do formy a rázem z toho byl linecký koláč na neděli, který se dá péci po celý rok. Letos je pečení na Mahu. Já budu jen tiše přihlížet...
více »
Jak už jsem několikrát psala, řecká kuchyně je moje velká inspirace. A stifado, zjednodušeně řečeno řecká obdoba našeho guláše, je moje velká slabost. Ten klasický český už vlastně skoro nevařím.
Lilek je moje oblíbená zelenina, připravuju ho několikrát za měsíc v různých obměnách, a tak mi samozřejmě udělalo radost, že i slavná Nigella má lilek na seznamu „oblíbených“. 
Quiche lorraine je mou oblíbenou rychlovkou, když má přijít návštěva a potřebuji honem upéct něco slaného k vínu.
Každá má návštěva Paříže začíná posezením u kávy v půvabné uličce Rue
de Temple. Tentokrát jsem si dala místo kávy úžasný tarte tatin aux tomate. Byl
neuvěřitelně dobrý, rajčata byla krásně upečená, chuť dotažená k dokonalosti
balsamikem a na jazyku se jen rozplýval. Samozřejmě mi to nedalo a hned jsem ho
musela doma vyzkoušet. 
Jaké bylo překvapení pro mé rodiče, když zjistili, že omylem zasadili dýně místo cukety. O to jsem ovšem měla větší radost já.
Velké i malé kalamáry, grilované, plněné, s omáčkou i bez ní, jako
hlavní chod, nebo v těstovinách. Jednoduše nespočet možností, jak tyto úžasné
plody moře připravit.
Dýňová polévka a koláč už je klasika podzimního období. Ovšem dýně je zelenina neomezených možností. Jako potravina je používána už od pradávna. Například američtí indiáni krájeli dýni na plátky a opékali ji na otevřeném ohni. Na ohni jsem ji zatím neopékala, ale tentokrát jsem ji vyzkoušela připravit jako přílohu pečenou s parmezánem a rozmarýnem. Nakonec jsme hlasovali, jestli byla lepší dýně nebo plněné kalamáry, kterými jsem chtěla hosty nadchnout. Dopadlo to padesát na padesát.
Můj syn si stěžoval, že mám na blogu složité recepty, a to ho nebaví. Prý ať přihodím něco pro něj. Mně zase nevadí uvařit něco složitějšího, když je výsledek výborný a strávníci si pochutnají.
„Carpaccio“ z kozího sýru a čerstvých fíků jsem připravila z nouze, když přišla nečekaná návštěva a měla jsem asi pět minut na to, abych něco vymyslela.
Dýně zaplavily obchody se zeleninou i trhy a je to jasné. Podzim je tu!
Scones jsou výborné a velmi jednoduché buchtičky, které dokáže upéct opravdu každý. Od té doby, co jsem je poprvé ochutnala u mých přátel v Londýně, si je dávám při každé návštěvě britské půdy.
Poprvé jsem hovězí líčka ochutnala v krásné pařížské restauraci Le Procope. Byla vynikající a ani ve snu mě nenapadlo, že bych je někdy vařila doma. Navíc je v řeznictví potkáme opravdu velmi zřídka.
Taky máte recepty pojmenované podle toho, kdo vám je uvařil poprvé? Já tedy
velmi často. A recept na ostružinový koláč podle mé pratety Líby (ne té,
s kterou píšu blog!) uchovávám jako rodinné stříbro. Je neodolatelně
výborný, navíc jsem ho poprvé ochutnala v krásné jihočeské Albeři, kde
rostou lesní osružiny velké - jako ty zahradní.
Tento salát jsem jedla poprvé na chatě u mého kamaráda Vojty. Vlastně to byla moje poslední návštěva před porodem vůbec.
Spousta mých kamarádek nikdy kynuté koláče nebo knedlíky nedělala, protože mají pocit, že by těsto prostě nezvládly. Je to ale naprosto zbytečná obava, stačí si ohlídat, abychom použili vlahé mléko, špetka přidané soli nepřišla do přímého kontaktu s kváskem a pak už o nic nejde.
Čerstvé domácí vdolky s borůvkami, ostružinami, kysanou smetanou nebo šlehačkou, to je pohádka z časů našeho dětství, kterou ocení i pořádní chlapi. Tedy ten můj rozhodně:-).
Taky se chystáte využít poslední krásné dny a honem
grilovat, než přijdou podzimní plískanice?
Někdy se vám prostě stane, že v lednici máte jen dráty a tmu. A přitom žaludek také svádí boj s prázdnotou. To byl mimochodem nedávno můj připad. 
Tenhle hit jsem se naučila od kamarádky Jany, která je úžasná specialistka na pečení.
Myslím, že už těžko najdu rychlejší salát, než je tenhle rukolový s parmezánem a ořechy.
Co bych dneska v tom vedru uvařila? Nechtělo se mi vlastně vůbec nic, ale cestou domů jsem koupila borůvky. Jako malá jsem s rodiči musela povinně na sběr a dokud nebylo půl bandasky, nesměla jsem přestat.
Nedávno jsme s Líbou pořádaly dámský dýchánek a můj úkol byl jasný: navařit a napéct!
Na italských těstovinách miluju, že jejich příprava je většinou rychlá, jednoduchá a výsledek při dodržení správného postupu a použití kvalitních ingrediencí vždycky skvělý. Carbonara jsou přesně tím případem.
Tak nám zase prší, konečně se ochladilo a my zas můžeme vesele mlsat. Komu by se jinak v tom vedru chtělo, že? :)
Chřestová sezóna vrcholí, je tedy ideální chvíle na rizoto právě z chřestu.
Pokud chcete své hosty překvapit něčím netradičním a exotickým, vřele doporučuju marocký kuřecí koláč b´stilla.
Letošní první grilování jsme nemohli začít jinak, než domácím hamburgerem. Jeho příprava je u nás ryze mužskou záležitostí a věřte mi, že ho bude milovat každý. 
Pojmenovat tuto italskou specialitu v češtině je trochu
těžší, v italštině zní krásně a prostě: seppia al nero.
Sezóna chřestu je již v plném proudu a počasí nám zrovna nepřeje, tak proč se trochu nezahřát. Ideálně krémovou chřestovou polévkou. Hotová je do půl hodiny, pokud dáte smetanu na vaření, nebude ani tak tučná a navíc je velmi zdravá.